V roce 2007 přišla americká hypoteční krize, která postupně přerostla ve světovou finanční krizi 2008. Dle OSN čelí světová ekonomika největšímu poklesu od Velké hospodářské krize ve třicátých letech 20.století. Dle Českého statistického úřadu se v listopadu 2008 meziročně snížila průmyslová produkce v ČR o 17,4% a hodnota nových zakázek klesla o 30,2%. Současná ekonomická krize paralyzovala stavební průmysl a architektonickou profesi mnohem masivněji než jiné ekonomické sektory. Odhad nezamněstnanosti v architektonickém oboru ve světě je od 16 až téměř o 40%.

Architects council of Europe 2009 ve své výroční zprávě o České republice dokládá, že více než 30% respondentů zaměstnaných v oboru architektura považuje stav oboru za špatný a téměř 25% firem buď snížilo nebo sniží své stavy. Hodnota zakázek klesá ve všech odvětvích architektury téměř o 40%.
Pro českou (východoevropskou) architekturu je to od listopadu 1989 první vážnější zlom. Jsou architekti v krizi? Je v krizi architektura? Pomůže nám z krize architektura? Změní se náhled na architekturu? Jak definovat roli architekta a architektury ve společnosti?

co je to krize?

Slovníky za krizi, resp. depresi standardně označují jednu z fází ekonomického cyklu, která je charakteristická především značným hospodářským poklesem a rostoucí nezaměstnaností. Mnozí ekonomové (G. Haberler aj.) depresí přitom nazývají cyklickou krizi z nadvýroby podle slovníku politekonomie marxistické. Zjednodušené modelové učebnicové pojetí soudobé standardní economics mnohdy hovoří o dvou základních fázích hospodářského cyklu. Recesi a expanzi, které jsou od sebe oddělené vrcholem a dnem.

Předtím byl termín „Velká deprese“ ekonomy používán k označení období 1873 až počátek 90. let 19. století. První globální krize byla uvozena bankovní a burzovní panikou roku 1873, odstartovanou na finančních trzích Vídně a New Yorku. Od 30. let je však označení Velká deprese (resp. Velká krize) vyhrazeno událostem 1929-32, resp. 1933. Kvalitativně odlišnou od poválečných recesí se stává těžká ekonomická krize 1974-75, která postihuje téměř současně všechny vyspělé kapitalistické země. Podnětem bylo skokové zvýšení cen energetických surovin (hlavně ropy) v roce 1973. Hovoří se o prvním ropném šoku.

Inovační teorie předpokládá, že každých cca 40-60 let dochází k zásadnímu obnovení technik a technologií, což otevírá prostor pro další zásadní proměny celé společnosti. Architektura by měla být na čele této proměny a architekti námořníky kteří hledají dosud neobjevené kontinenty. Architekti by měli „využít krize k nalezení nové cesty, neztrácet čas přemýšlením o cestě, která nás navede na tu starou, krize nám opět dává šanci.“

krize, revoluce a architektura

Teorie a utopické projekty provázejí architektury téměř od doby jejího vzniku. Ve 20.století, v obdobích nepříznivých materiálních a ekonomických podmínkách, teorie a utopie převážila nad architekturu postavenou. Tato období inspirovala a předurčila podobu architektury v následujících obdobích na mnoho let dopředu.

architektura a sociální revoluce

Říjnová revoluce, ozbrojený převrat, provedený v Rusku 7. listopadu 1917, byl začátek občanské války v Rusku, následovalo vytvoření SSSR a rozšíření komunismu na podstatnou část světa.Říjnová revoluce však také uvolnila nejmohutnější příval kreativní energie, jaký se kdy na naší planetě objevil. Konstruktivismus - tento obdivuhodný ohňostroj tvůrčích počinů ovšem narazil na nepříznivé materiální podmínky a byl tedy akcelerován pouze idealistickým entuziasmem pro vizi nové společnosti. Tyto projekty imspirovali mnoho generací architektů zejména pak školu AA v Londýně a zdejší studenty Rema Koolhaase, Zahu hadid a další.
Hlavním proudem evropy byl ovšem funkcionalismus, který definoval podobu architektury ve 20.století. V roce 1933, tedy přesně době vrcholící krize píše Jiří Kroha „Lidé bez práce, bez chleba, bez bytu, lidé bez starosti a bez sociálního vědomí, v architektuře úlohy bez stavebníka a architekti bez zaměstnání nebo bez vědomí toho všeho příčin - to jest dnešní svět, prostředí architektury v roce 1933. A právě toto prostředí hladových lidí na jedné a ohromných možností výrobních současné techniky na straně druhé jest jediným prostředím, němž možno i nejširší veřejnosti pochopiti, že nutno vytvořiti pro skutečně účinné organizování bydlení nejprve vědu o bydlení. Základem vědy o bydlení jest vědecká sociologie.„ Zde se objevují pro další vývoj velmi důležité momenty – vztah architektury a sociologie a technologie a zkoumáni moci a hranic architektury.

architektura a krize

Další významnou krizí 20.století je tzv. Ropný šok v roce 1973. Kolem tohoto období se začínají vynořovat architektonické spolky jako je např. Superstudio 1966, The NewYork Five vydávají knihu Five Architects 1972, Archigram 1960, Lebbeus Woods se objevuje v roce 1976. Projekt superstudia Continuous monument předznamenává a inspiruje diplomovou práci Rema koolhaase, jeho kolegy Elia Zenghelise a malířek Zoe Zenghelis a Madelon Vriesendorp na Architectural Association v roce 1972 – Exodus, nebo-li dobrovolní vězni architektury. Je to dílo na pomezí teorie, filozofie, architektury, sociální kritiky, malby a filmového scénáře. V těchto projektech architektura často přesahuje do sociologie,ekologie, etiky, ekonomie, výtvarného umění.

Generation next

Utopická architektura dneška v AbuDhabi nebo Číně jsou práce světových megastars realizované díky doznívajícího ekonomického a stavebního boomu ve východních zemích. Nemůžeme dále přejímat tyto vzory, jak je u nás dobrým zvykem. Je nezbytné vystoupit z hranic oboru a znovu je definovat. Je nutné se opět vrátit k podstatě, ke společnosti, k městu a krajině a znovunalézt východiska pro další vývoj. Doba krize a nedostatek zakázek je k tomuto hledání ideální prostředí. Nacházíme se uprostřed největší krize od třicátých let a podle inovační teorie je desetiletí 2010-20 opět zlomovým.